Mate radí zvířata? Ano, odpoví skoro každý. Jsme vychovaní
obklopeni plyšovými hračkami zvířat, roztomilými obrázky na tričkách, zvířátky
v dětských knížkách. Je dobře že naše děti se učí milovat přírodu od útlého
věku. Učíme naše potomky říkat, jak kočička mňouká, jak pejsek štěká, atd.
Zkrátka, většina z nás to má zakořeněné od útlého věku. Dobře to vědí í majitele
reklamních agentur, které kromě polonahých slečen často používají
v reklamách roztomilá zvířátka. Pokud jde o slečny, to je jejich svobodný
a většinou i dobře placený výběr. A co zvířata? Pochopím záběry, použité
z přírody nebo ze zoo, kde se natočí přirozené chování zvířat. Pochopím
legrační nebo roztomilé záběry zvířat, pokud jsou natočené náhodně. Pořád to je
milé a pro spoustu lidé zajímavé, zábavné, možná i poučné. Ale čím dál více mi
vadí použití cvičených zvířat v reklamách, často oblečených do lidských
oblečku, a nucených dělat věci, které v normálním životě by nikdy
nedělali. Co říct na tyto záběry – počet zhlednutí na Facebooku je už přes 14.777.804
zhlednutí:
Právě po takových záběrech mají zbohatlíci pocit, že si
můžou klidně pořídit taková roztomilá zvířátka jako domácí mazlíčky. Pak ti
mazlíčci vyrostou, začnou páníčkovi vadit, a šup s nimi do zoo (v lepším
případě). Pak si to pořídí nějaká celebrita, a tisíce fanoušků ji chtějí
napodobit. A nelegální trh se zvířaty kvete dál.
Někdy se natočí film, který
slouží jako sociální reklama. Třeba záběry na dialog přes Skype sluchově
postižené holčičky s orangutanem:
https://www.facebook.com/hashtag/lovemattersmost?source=feed_text&story_id=1658513857718586.
Cíl je bohulibý. Ochrana deštných pralesů, zabránění zakládaní dalších plantáží
palmy olejné, nepoužití produktu obsahujících palmový olej. Žádné oko nezůstane
suchým. Ale opravdu to pomůže? Otázek vzniká spoustu. Například, samotná
komunikace přes Skype. Je evidentní, že se točilo na minimálně dvě kamery, vše
bylo předem připravené. Záběr na znakující osobu na monitoru je pouze na
obličej – pokud vím, znaková řeč obsahuje gesta, která mají širší záběr mnohdy
až k pasu. Například tlumočníci do znakové řeči jsou v televizi zobrazeni
alespoň do pasu. Jak může orangutan vědět, co to je palmový olej? Ví, co je
palma – strom, listí, plody. Ale může pochopit proces získání oleje nebo
alespoň souvislost ze stromem? Přece pro něj je především životu nebezpečné
setkání s člověkem (chycení, postřelení, zabití matky…) nebo s ohněm,
který spaluje jeho domov. Pokud les hoří spontánně, nebo oheň založil člověk je
pro něj vedlejší. Musí se zachránit. Co bude pak na vypálené ploše – pastvina, plantáž
nebo továrna – to je už pro něj není podstatné. Přece orangutani nesedí léta od
založení plantáže a nečekají, až tam palmy vyrostou a pak z nich bude vyráběn
olej atd. Navíc samotné palmy nejsou pro orangutany apriori škodlivé. Existují
tisíce druhů palem, dokonce i palmy olejné jsou pro ně stromy, které se dají
použít ke stavbě hnízda, krmení atd. Zkrátka, podsouváme orangutanům (v tomto
případě předem naučené) myšlenky, které napadají nás, lidi. Jsem si jistá že
spousta lidi na zeměkouli neví co je to chemické složení nějakého produktu (pro
ně ořechové máslo je prostě ořechové máslo), nebo jaká je souvislost pěstováni palem
se zničením domova orangutanů. V tomto případě můžeme říct že účel světí
prostředky (natočení této scénky ve jménu boje s používáním palmového
oleje). Avšak kde je hranice, kam ještě můžeme? Věřím, že pro spoustu lidí to
je O.K. Pro mne už ne. Také nemám radost, že se ničí domovy orangutanů. Ale
dělat z lidí prosťáčky, a z orangutanů uvědomělé ochránce životního
prostředí, nabízet jim taková jednoduchá, a svým způsobem zmanipulovaná a zavádějící,
klišé – to je pro mě už za čárou.
